Ženy chtěly být vždycky krásné, už v dávné historii. Patřilo k tomu líčení, ozdoby, doplňky, ale také manikúra. Zajímá vás, jak si ženy zkrášlovaly ruce před laky na nehty?

Význam slova
Výraz manikúra pochází z latiny; manus, tedy ruka, a cura, tedy péče. Známe tuto zkrášlovací techniku už z pravěku. Nešlo sice o ten druh péče o nehty, který známe dnes, přesto se dá říct, že se jedná o jakýsi druh manikúry, ačkoli šlo spíš o praktickou věc než estetickou – už pradávní lidé si brousili nehty o kámen nebo mušle, nejspíš aby jim nevadily při manuální činnosti.

Starověk
·         V Číně se pečovalo o ruce nanášením včelího vosku, arabské gumy a želatiny na nehty. V tamní kultuře byly dlouhé, pěstěné a krásné nehty znakem urozenosti a vzdělanosti.

·         Ve starém Egyptě si zdobili nehty pomocí heny. Přírodní barvivo zkrášlovalo ruce žen i mužů; většinou mělo červenou barvu, ale škála se táhla od oranžové až po téměř růžovou.

Všeobecně platilo, že barvou ozdobené nehty znamenaly vysoké společenské postavení. Čím víc na sobě měl člověk barevných ozdob, tím byl movitější, vzdělanější a také váženější. Nižším vrstvám obyvatelstva bylo zkrášlování barvami zakázáno – to se objevilo později v kastovním systému tím, že byly barviva velmi drahá. Také délka nehtů lidí byla indikátorem toho, jak jsou ve společnosti ceněni; čím delší nehty, tím bylo zřejmější, že ten člověk nemusí pracovat rukama.

Doba temna
Středověk člověku a kráse nepřál, hlavně té ženské kráse. Ta byla ve středověku viděna pouze v podobě boha, sexualita a všeobecně podstata živého člověka byla brána za něco mrzkého, nízkého a barbarského. Církev viděla ve zdobení a zkrášlování tělesné schránky marnivost, narcisismus a egoismus. Tyto znaky byly považovány za hříšné.

20. století
Až po téměř tisíciletí se vrátila móda tam, kde už jednou byla – lidé znova zatoužili po barevných nehtech. Už ve dvacátých letech se k lakování nehtů používal autolak, v těch třicátých už se začaly vyrábět barvy podobné těm dnešním.